3. Acamar - volný

ohlaví: pes

barva: blue-merle

váha v 6. týdnu: 3 390g

váha ve 13. týdnu: 12,3 kg

výška v kohoutku: 40 cm

MDR1: +/-

Acamar je sebevědomý pejsek, který svou dominanci ve hře rád ukazuje. Často bývá poslední, co nespí a po chvilce, kdy zjistí, že už si s ním nikdo nechce hrát se rozeběhne a všechny poskáče s obrovskou radostí. Ač je to náš největší macho občas sedí, kňučí a chce pochovat.

Ahoj dvojnožci, já, Acamar, Acamárek, Aky bych se Vám rád představil. 

Ač jsem si myslel, že jako blue-merle pejsek s půlkou modrého oka a svou povahou najdu novou rodinu raz dva, osud tomu chce jinak. Né, že by paničce nikdo nepsal, ale pokaždé to nějak nedopadlo. Více jak měsíc si mě rezervoval pán, jež se do mě zamiloval, se kterým jsem měl odjet do ciziny ( i za mnou už přijel, dal mi přepravní bednu, pelíšek i hračku), ale v den D se omluvil, že nemůžu k němu domů, protože jeho žena tu lásku ke mně necítí. Vadily by jí mé chloupky, které ze mne budou padat celý rok a 2 x do roka fakt hodně, moje loužičky a sem tam ještě bobek, páč i když se hodně snažím, ještě někdy mi to ujede. Taky starost se třemi dětmi a do toho ještě JÁ. Bál jsem se, že zůstanu zavřený někde v garáži nebo venku v kotci. To bych byl moc smutný, poněvadž potřebuji lásku, dotek, hraní, mazlení a hlazení, moooc! Jsem sice velký a sebevědomý kluk, ale tu sílu potřebuji čerpat od dvojnožce. Ten pán byl ale moc  rozumný a ze slov jeho ženy pochopil, že kdybych se do jejich smečky přidal, nebyl by nikdo šťastný. A tak mi nechal bednu jako omluvu a se zlomeným srdcem napsal, že si mě vzít nemůže. Ulevilo se mi... 

A hned mi zase svitla naděje, že pojedu k nové paničce hooodně daleko, tam, kde mají moře a dobré víno. Avšak jsem se postupně dozvídal, že těch čtyřnohých psích kamarádů nebudu mít "jen" 3, ale 7 psích a dalších X kočičích. Ale já nechci být jeden z moha, já chci být jedinečný. Ano, budu rád za kamarády, jednoho, dva, ale tolik? To by se mi také nelíbilo. Potřebuji být s dvojnožcem, né s kupou kámošů. 

Rád ležím pod židlí a mám hlavu na noze mé prozatimní paničky-tedy paničky mé maminky Caity. Když si sedne na gauč, hned jsem u nohou, či v klíně. Miluji její 3 děti a jejího velkého dvojnožce. Hlavně ten nejmladší mi zpívá i ukolébavky a já si zívnu a usínám. Miluji to jejich teplo a potřebuji ho cítit. Jsem rozhodně domácí. Nesnesl bych být venku sám. 

Na procházce rád běhám na volno, ale ne jak moje sestra Alasia, která běhá s maminkou ve všech křovinách, já jdu 4 metry od paničky a hlídám ji. Vždy po očku kouknu, zda je vše v pořádku a spokojeně cupitám. A i když si odběhnu, po zavolání mého jména jsem hned u ní. Na vodítku už jdu jak velký kluk, netahám a ani aut, ruchu a štěkajících psů se nebojím. Už od narození jsem byl sebejisté štěňátko. Ostatní běhali v chumlu po zahradě, ale já si šel sám na obhlídku. Baví mě si hrát a dovádět, do ostatních šťouchat, ale nebojím se i být sám bez čtyřnožců. 

Ač mi říkají, že budu velký kluk, jsem jemný a vyhovuje mi mírné zacházení. Pro radostné slovo plné chvály a pamlsek udělám vše. Ale hrubší zacházení nemám rád-nejsem Staford, ani vlčák. Jednou mě jeden pán poplácal prý ze srandy tak hrubě, až jsem se vrčením ozval. Asi si mě spletl s jinou rasou. Nikoho bych nekousl, ale řeknu, když se mi něco nelíbí.

Tak, to jsem JÁ, Acamárek. Ten co hledá dvojnožce s rodinou, která mě bude milovat stejně jako já je a budou chápat mé plemeno, mé potřeby, mou touhu být s nimi, hrát si, cestovat, sportovat a užívat si život se mnou minimálně o chlup lepší, než beze mne.